Ahoj všem maminkám!
Nedalo mi to abych Vám něco málo napsala o tom jak jsem to měla s kojením já.
Své první mimi jsem kojila zhruba 6 týdnů+kousek. Hrůza, hrůz, ještě teď je mi stydno, ale po pořádku.
Daneček se narodil v září 2001. Jako prvorodička jsem ze všeho byla patřičně vykulená a začalo to porodem. Myslela jsem, že bude vše bez problémů, ale mýlila jsem se. Kvůli přenášení jsem musela nastoupit do porodnice na vyvolání, byla jsem ale celkem v klidu, protože jsem měla vše domluveno se svým gynekologem. Porod popisovat nebudu, zkráceně: trval 5 hodin, skončil kleštěma, velkou ztrátou krve a mou neschopností sednout si měsíc na zadní část těla. V porodnici jsem se rozkojila přímo ukázkově, Dáda pil i 120ml za jedno nakojení a to i přesto, že měl velice silnou kojeneckou žloutenku (chodil na fototerapii modrým světlem) a byla jsem upozorněna, že může být díky žloutence spavý a bude se muset na kojení budit. Nic z toho se nekonalo, poněvadž můj syn si prso a následně svou dávku mlíčka vzít nenechal.S porodnice nás pouštěli jako plně kojící i přesto, že Dádova žloutenka byla ještě docela silná. Po pár týdnech to začalo.První šok nastal na několikáté prev.kontrole, kde mi paní doktorka řekla, že Danova hladina bilirubinu je na hranici únosnosti a že pokud budu chtít nadále kojit tak budu muset nejprve mat.mléko odstříkat, zahřát na určitý počet stupňů, zchladit a dát ho malému, samozřejmě hlavně ne z láhve. No nic, dělala jsem jak mi bylo řečeno.Pár dnů na to, mi vyskočily 40 horečky a já nevěděla z čeho( a hlavně nedali se nějak dlouhodobě snížit) asi po 3 dnech, kdy jsem padal vyčerpáním, mi večer manžel zavolal pohotovost. Přijeli, prohlédli mě a zkonstatovali, že se ASI jedná o počínající chřipku, teplota si mám snižovat pomocí led.obkladů a paralelu a pokud to nepomůže tak si mám zajít ke své OL pro antibiotika. K doktorovi jsem za 3 dny po návštěvě pohotovosti jela, ale ke svému gynekologovi, který zděšen mým stavem diagnostikoval, silný zánět v obou prsech. Vyfasovala jsem antibiotika, ale snažila jsem se kojit dál. Manžel mě odvezl k rodičům, kde se to stalo! Dáda proplakal dvě noci a dva dny, byť jsem se snažila kojit jak to jenom šlo ( už jsem ani mléko neodříkávala, ani nepřevařovala, prostě jsem jenom kojila ) měl hnědou a zapáchající stolici, takže asi nejspíš hlad. Bylo to asi vyčerpáním a ztrátou všech mých iluzí, ( to mě samozřejmě neomlouvá ) že všechno půjde hladce, jsem rezignovala a Dáda dostal láhev a UM.
Nedovedete si představit co jsem prožívala, jak mě bolelo, že jsem přestala kojit, byla jsem zoufalá, a neustále jsem si nadávala, že jsem jako matka selhala. Hrozný pocit!!! Bohužel co už se stalo nejde odestát. Takže jsem aspoň o to pečlivěji Danovi hlídala stravu a dbala jsem na to, aby měl vždy to nejlepší a nejzdravější.

Po pěti letech jsme s manželem pečlivě naplánovali druhé mimčo, které se narodilo v květnu 2006. Tentokrát jsem byla rozhodnuta kojit i kdybych při tom měla stát na hlavě ( i když to jsem poprvé byla vlastně taky, ách jo! ). Porod proběhl tentokrát normálně, bez komplikací a opět za 4 hodiny bylo po všem. Narodila se mi krásná Adélka!
Jenomže moje tělo si usmyslelo, že tvorbu mlíčka poněkud pozdrží a chvilku vyčkávalo. To už Adélka na doporučení dět.doktorky dostala jako příkrm UM. Já jsem se snažila zůstat v klidu, a říkala jsem si, že se určitě rozkojím a stalo se!
Opět jsem z porodnice odcházeli jako plně kojeni. Je pravda, že jsem měla pocit, že první dva měsíce nedělám nic jiného než, že kojím, ale STÁLO TO ZA TO!!!
Asi ani nedokážu přesně popsat co se ve mně děje, když se ta moje princeznička při kojení na mě dívá těma svýma velkýma modrýma očima, jak se mnou laškuje, šmátrá po mě ručičkama, nebo když si je při kojení sepne a položí si je pod bradu. Miluju ty pocity, které ve mně kojení vyvolává, já to teď vnímám úplně jinak. Je to asi tím, že jsem se o to poprvé připravila. V životě ve mně nic nevzbuzovalo takový pocit štěstí, lásky, klidu. Někdy si myslím, že se rozletím štěstím na tisíc kousků. Miluju když vidím jak se Adélce třepotá jazýček jako vlaštovičce když se chce přisát, jak se jí zvedá koutek k úsměvu!!!
Někde jsem četla, že:“ Dát dítěti z prsu znamená projev obrovské intimity, jedná se o vzájemný kontakt kůže a vztah, který se při tom vyvíjí je jedinečný!“
Až teď opravdu chápu plný význam těchto slov!!!
A jsem strašně moc vděčná, že už to konečně prožívám i já!!!

Nyní je Adélce necelých 8 měsíců, stále kojím! I když jsme začaly s příkrmy, stejně končíme u prsa. A víte co? Vůbec mi to nevadí a jsem za to hrozně ráda!!!
V 7 měsících Áďa vážila necelých 9 kilo, což si myslím, že je krásné.

Takže milé maminky kojte, kojte, kojte, ale neberte kojení jako samozřejmost, mě už se to jednou vymstilo!