12.12.06 se mi narodil krásný zdravý chlapeček, porod byl spontánní a bez
problémů. Měla jsem nástřih hráze a to dost veliký, Přemeček měl totiž 4,35 a 53
cm a hlavičku dost velikou.
Rodila jsem v Ostravské porodnici Fifejdy. Absolvovala jsem předporodní kurz v téže nemocnici, cítila jsem se tedy na porod alespoň trochu připravená.
První přiložení bylo hned vážení, měření a kontrole. Porodní asistentka
malého naložila na přípravně na vozík(postýlku) a zaúkolovala manžela, aby ho ke
mně přivezl. Za chvilku přišla za námi a řekla mi, že mám malého přiložit. S
prvním přiložením mi pomohla, ale pak odešla. Syn chvíli žužlal a pak se pustil, s
přiložení mi pak pomohl manžel. Sestra dost dlouho nepřišla, nevím co bych
dělala, kdybych tam byla sama. Manžel přihlížel po celý průběh porodu a byl
mi velkou oporou.

Potom co jsem si odležela povinnou dobu po porodu, tak mi malého
odvezli na dětské a já jsem musela do sprchy, odvezli mě tam na vozíčku, dost
se mi točila hlava a cítila jsem se hodně slabá, ač porod byl celkem rychlý,
(kolem osmé mi píchli vodu a 11:25 byl syn na světě)

Po sprše mě odvezli na pokoj. Tam jsem se trošku prospala a pak přivezli malého na kojení , neměla
jsem odvahu nechat si ho hned u sebe. Sotva jsem měla sílu postavit se na nohy.
Odnesli ho tedy znovu na dětské a nosili jen na kojení. Večer to bylo
trochu lepší, ale ani tak jsem se ještě necítila na opatrování toho malého
človíčka. Požádala jsem tedy, zda by ho ještě přes noc mohli nechat na
dětském oddělení a nosit mi ho na kojení. Sestra byla sice protivná, ale svolila.
(dost mě překvapilo, že sestřičky na dětském mohou mýt prstýnky...natož na každém prstě jeden a tahle je měla i dost masivní)

Teď bych ráda řekla pár slov ke kojení. Začátky byly opravdu náročné, prsa
mě bolela a při každém přiložení jsem dost trpěla. Přemeček měl už od začátku
silný sací reflex, což dost pomohlo, ale já měla pořád pocit, že je u prsu
špatně přisátý. Bylo mi řečeno, že když je dobře přiložený, prsa nemohou
bolet. Dneska už vím, že tomu tak není. Prsa mě přestala bolet až dva měsíce po
porodu.
Jinak musím pochválit tamní personál...sestřičky sice každá říkaly něco
jiného, ale v podstatě si každá maminka stejně musí najít svůj systém. Důležitá je
trpělivost a vytrvalost. Moc jsem chtěla kojit, protože je to to nejlepší
co může maminka pro své dítě udělat.
Byli chvíle, kdy se syn dožadoval kojení i třeba za hodinku, tak jsem ho
prostě nakojila. Myslím si, že tvorbu mléka a jeho kvalitu ovlivňuje hodně
věcí.
Někdy jsem byla stresovaná, nebo jsem se nestihla najíst, jindy se třeba
zvýšila poptávka a tak jsem prostě kojila, když si řekl.
Všechno jsem v pohodě překonala i s pomocí čaje pro kojící
matky nebo fenyklového čaje. Dneska už je synovi 7 měsíců pryč a já pořád kojím. Už dávám i příkrmy a na večer kašičku. Ale kojení je stále každodenní součást režimu.

Přeji každé mamince ať to nevzdává a vytrvá. Hodně štěstí a radosti s dětmi.

Radka